Blačko nekončí. Zesilujeme.
Blačko Olomouc dál žije na Komenského ulici. Pod svým jménem, s vlastním týmem a pod vedením Marka Lepila, současného majitele a jednatele. Nikam se nestěhujeme. Mikrofony nevypínáme. A máme ještě dost co rozehrát.
Jsem Marek Lepil a tenhle příběh pro mě nezačal podpisem smlouvy.
Byl jsem už u zrodu původního Bla bla bla na Dolním náměstí. Pomáhal jsem s instalací, s realizací baru a potom i s provozem. Dal jsem do toho ruce, čas a kus sebe. Záleželo mi na tom, aby v Olomouci existovalo místo, kam člověk přijde a třeba se konečně odváží zazpívat před lidmi.
A záleží mi na tom pořád.
Trochu historie. Protože paměť bývá kreativní.
Po původním Bla bla bla vznikl na adrese dnešního Blačka OlMic — Olomoucký mikrofon. Když původnímu provozovateli došly možnosti pokračovat, oslovil mě s nabídkou převzetí.
Vzal jsem to. S odpovědností za provoz, s prací, která byla potřeba, a s představou, co by z toho místa mohlo být.
Společně s tehdejším marketingovým spolupracovníkem jsme se rozhodli navázat na jméno, které už lidé znali po svém: Blačko Olomouc. Pod tímhle názvem jsem začal podnik dál budovat.
Původnímu zakladateli jeho místo v historii nikdo nebere. Jen do ní patří i lidé, kteří pomáhali od začátku. A taky ten, kdo podnik převzal, postavil se za něj a od té doby se stará, aby bylo kam přijít.
Za dnešním Blačkem stojím já a náš tým. Každý den, kdy se otevřou dveře.
Večer, který skončí u „ano“
Baví mě, když se večer utrhne od plánu.
Přijdete na skleničku. Někdo vybere písničku. Vy samozřejmě zpívat nebudete. Ani náhodou. O chvíli později držíte mikrofon a refrén s vámi řve půlka baru.
Kvůli takovým večerům Blačko dělám. A někdy se tu stane něco, na co je i ten nejhlasitější refrén krátký.
Máme tu pouťový automat s kapslemi s překvapením. Takovou malou blbost pro radost. Jednou v kapsli čekal prstýnek.
Obyčejný prstýnek z automatu. Jenže někdo v tu chvíli našel odvahu položit úplně neobyčejnou otázku.
V Blačku z toho byla spontánní žádost o ruku. A přišlo ano.
Tohle nevymyslíš do programu. Nedáš to na plakát a nenaplánuješ na pátek od devíti. Můžeš jen vytvořit místo, kde je lidem spolu tak dobře, že se obyčejný večer najednou stane součástí jejich společného příběhu.
A přesně v takových chvílích vím, proč mi stojí za to se o Blačko starat.
Srdcařina má i účty. A ty platím.
Mít rád bar je snadné. Starat se o něj, i když se zrovna něco podělá, už chce trochu víc.
Každý měsíc je u nás vidět nějaká větší úprava, oprava nebo nová věc. Co podnik vydělá, vracím zpátky. A přidávám i ze svého. Protože pořád vidím, co můžeme udělat líp.
Chci dobrý zvuk. Prostor, kde je vám dobře. Večery, kvůli kterým vytáhnete kamarády z domu. A tým, se kterým to celé dává smysl.
Blačko dělám hlavně pro radost. Tu svoji i vaši. A beru dost vážně práci, která je k tomu potřeba.
Vlastní jméno. Vlastní cesta. Pořád Blačko.
A teď úplně přímo, ať v tom není bordel:
Blačko Olomouc nekončí, nemění název a nestěhuje se. Dál funguje na Komenského ulici. Jeho současným majitelem a jednatelem jsem já, Marek Lepil.
Nový podnik bývalého provozovatele je jeho samostatná cesta. Není přejmenováním, přestěhováním ani další provozovnou Blačka.
Náš příběh se píše tady. S lidmi za barem, s vámi u mikrofonu a s každým dalším večerem, který stojí za to.
Díky všem, kdo v tom jedou s námi.
Dveře otevřené. Mikrofon připravený. Zbytek je na vás.